Litice
„Nedaleko Plzně leží kostelní ves Litice na pravém břehu řeky Radbuzy, do níž padá potok skrze ves tekoucí. Tento potok obchází vysoký a velmi strmý ostroh, který z východní výšiny vybíhá a záhy jako příhodné hradiště vyhlídnut byl. Zakladatel vystavěl na něm pevný hrad, překopav ostroh na východní straně hlubokým příkopem, za nímž zřídil násep mohutný a vysoký.“

(A. Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého, díl VIII.)


Vybrat jiný objekt 


Historie a popis: zakladatelem hradu mohl být Oldřich z Litic, hrad existoval ve 13. století a stál na místě pravěkého osídlení. Litice jsou šlechtickým hradem (možná patří k nejstarším) s dvojdílnou dispozicí bergfritového typu. Hrad byl dobyt vojsky krále Jana Lucemburského a jako pustý se uvádí v 15. století.

V současném areálu nalezneme: pozůstatky možného předhradí, mohutný val a příkop, terénní nerovnosti, zbytek zdi jádra, zbytky vstupní brány, obrysy další zástavby.

Někteří majitelé: Oldřich z Litic, Protiva z Žinkov, Půta z Potštejna (vlastnil polovinu), Chotěšovský klášter, Bedřich z Donína.

Přístup: z Plzně směrem na Klatovy, v obci Litice odbočit (nejlépe již pěšky) na křižovatce směrem na Vejprnice a po cca 150 metrech se napojíme po pravé straně na pěšinu, která mírně stoupá do kopce a sleduje silnici. Po této pěšině dojdeme kolem domků do areálu hradu. Přístup je volný.

Nejbližší okolí: východním směrem od Litic je krásná zřícenina královského hradu Radyně a nedaleko ní jsou pak nepatrné zbytky hradu Lopata, jihovýchodně pak dorazíme ke zřícenině hradu Vlčtejna, jižním směrem můžeme navštívit uprostřed lesů na dlouhém skalním hřbetu zbytky hradu Skály a týmž směrem jen mírně západně je zřícenina hradu Roupova s pověstným a známým dochovaným komínem hradní kuchyně.

Zaměření: GPS, systém WGS-84 : N 49°41.956' ; EO 13°21.086'; měřeno v areálu hradu

Slovník
  • bergfrit - okrouhlá - nejčastěji v Čechách - nebo čtverhranná a zřídka polygonální útočištná hlavní věž. Přístup do věže byl zpravidla až v úrovni prvního patra a věž se tak stávala posledním útočištěm obránců a obyvatel hradu. V dobách míru mohla být věž využita jako vězení - hladomorna nebo jako skladovací prostory. Hrad mohl mít jeden bergfrit (zpravidla malé nebo jednoduché šlechtické hrady), ale i více.
  • příkop - uměle vyhloubená nebo do skály vytesaná (vylámaná) součást opevnění, někdy zalit vodou; obvykle umístěn jako první překážka, kterou museli dobyvatelé překonat. Příkop býval často kombinován s dalšími prvky - hradbami a valem.
  • val - součást opevňovacích prací; vzniká zpravidla z nahromaděné zeminy a materiálu získaného při budování příkopu. Val byl často zpevňován vnitřními konstrukcemi a doplňován palisádami (opevnění z dřevěných, u sebe hustě zaražených kůlů) či polským plotem (druh palisády).
  • hradba - z různých materiálů - u hradů bývá z kamene lomového nebo tesaného - realizovaný pevnostní prvek - stěna - chránící určitý prostor. Síla hradeb byla různá ( v počátcích v průměru okolo 2 metrů) a s rozvojem dělostřelectva se hradby zesilovaly nebo posilovaly dalšími prvky. Nedílnou součástí hradeb byly ochozy - obranná komunikace kolem hradeb
  • brána - vstup do hradu a současně jeho nejcitlivější místo. Může být koncipována jako vstup v hradbě nebo může být součástí jiného objektu - věže, bašty, jiné budovy. Brány mohly být dle situace doplněny padacími mosty, mřížemi atd.


Použitá literatura: A. Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého, díl VIII; T. Durdík – Ilustrovaná encyklopedie českých hradů; T. Durdík a P. Bolina – Středověké hrady v Čechách a na Moravě; M.Novobilský a P.Rožmberský – Hrad Litice u Plzně.