Čas Jako střela letícího šípu
šumí vody Mastníka,
který vás,
příchozí,
zahalen do stínů stromů
sleduje svýma očima.
A má oči rychlé,
studené a černé
a srázy nad ním
chrání zbytky hradu,
co tu kdysi v plné síle stál.
A ten příchozí tiše
a z výšky,
zasažen nebývalou pokorou,
s úctou sleduje
tu rychlou tekoucí niť,
jak odnáší náš čas
stále dál a dál.
|