Dobronice

Vybrat jiný objekt,
poezie k jinému objektu 



Třešně
(Jaroslav Hutka)
Courám se od ničeho k ničemu
a připadám si jako kocour
ztracenej v malostranských střechách
kterej hledá svou milenku
a děsí ho komíny a bezedné dvory
a rozpálené střechy
a vzdálený hukot ulice
a suchá letní špína a špinavej sníh
Potýkám se s motorem světa
a uhýbám řemenům a ozubeným kolům
jsem za oknem, za kterým ulpěly všechny slzy lidstva
a já vidím před sebou rozmazaný rudý květ.
Bejt sám a neumět žít je strašné!
Existuje věčnej život a toho se chytám jak utopenec stébla
Každý má něco, co mu dává chleba
a já mám jen svou hrdost
Každý si myslí, že něco má a je spokojen
a já mám jen svůj stud
Divím se, že mi dávaj ještě jíst
že mě nechávají ještě žít...
Ještě mě neznají
Hrajeme obrovské divadlo
kde si přivlastňujem nějakou roli
ale mně se má role nelíbí
je hloupá, chci žít
Na autora velké komedie
se vztahuje zákon proti pornografii
Kde je život?
Čekám na smrt, aby přišla ohlásit velké vítězství
nad životem
laskavá, spravedlivá, milosrdná ke všem, boží dcera
Vyloupnu se z larvy žití
a až jednou budete jíst třešně
vzpomeňte, že já v nich žiji
se všemi ostatními v tom velikánském životě

ze sbírky „Apokalypsa“ (1965-66)