Michalovice (O naději a nenasytnosti) Kopali a kopali
jako zběsilí
a v očích lesk dukátů
a zlata
a v mysli naděje,
že v hlíně a prachu
naleznou své štěstí,
svá zlatá telata.
A pod hradem za chvíli
bylo plno děr a jam
a hradní věž se zase
o další kus propadla
a rozdrtila hruď chudáka,
co uvěřil těm pověrám
a hledaje své vysněné
džbány
plné zlata.
A tak dodnes vidíme
na kopci nad vsí
smutnou českou šikmou věž,
která však nikomu nepřinesla štěstí
a dokázala přežít
i tu všechnu nenasytnou,
hledající sběř.
|