|
|
Vybrat jiný objekt, poezie k jinému objektu |
O nalezení Přimdy Když kníže Oldřich
při lovu zbloudil
a hledal cestu zpět,
tu z jednoho kopce
rozhlížel se krajem
a na druhém v dálce
spatřil jej.
Uprostřed kopců
obklopen lesy
stál tichý a neznámý
a Oldřich zvědav
jako klubko dětí
vyjel za ním.
A jeho kůň
byl téměř vyčerpán,
zalit potem
a zpěněn k smrti,
ale Oldřich spěchal dál a dál
zbaven všech smyslů
a pln zvědavosti.
Když tu náhle
při západu slunce
spatřil mezi stromy
jeho majestátný stín
a mohutný hrad tu před ním stál
opuštěn a tichý
a nikdo Oldřicha nezmarnil,
ani nevítal,
a ani nebylo slyšet
žádné psí vytí.
A co říci nakonec ?
Snad jenom to,
že Oldřichem pak po návratu domů
smutný ten hrad,
všemi opuštěn a nikým nespravován
byl věrnému sloužícímu Přímovi
za jeho dobré služby
darován
|
|