|
|
Vybrat jiný objekt, poezie k jinému objektu |
Návrat (Jaroslav Hutka) Vracím se tiše domů.
Opravdu jdu domů?
Komu mám říct, že začíná zima?
Je mi zima.
Komu mám říct, aby se oteplilo?
Kolem se vznáší tichá hudba mlhy v rytmu mých kroků.
Jdu domů, kde mi to nepatří - kam to bude zítra?
A slunce někde ve vesmíru na všechny strany tak pálí -
mami přilož, je mi zima.
Tak alespoň něco řekni.
Stromy dostanou bílou šálu.
Stromy mají domov zem matku.
Mami, nemám kam jít.
Mami, už si nemáme co říct, už jsem moc velikej.
Slyšíš, jak čas mizí?
Tvou hvězdu neznám a mou nikdo nevidí.
Je taková mlha.
Zima nás nechává nahaté.
Pozval bych někoho na návštěvu, ale nemám kam.
Tam kde přespávám je zima, mami.
Včera jsem byl unavený.
Zamiloval jsem se, ale nesměl jsem si sáhnout.
Byla zima.
Byla to smrt.
Žiju v krajině mrtvých duší.
Kolik hradů z myšlenek je kolem mne a žádná pravda.
Mami zatop!
Není čím.
S kým to mluvím?
Koberec mě drží za nohy
a pokoj mě nepustil ze svých drápů
a přesto jsem odletěl
A TO JE PRÁVĚ TA VZDÁLENOST
ze sbírky „Apokalypsa“ (1965-66)
|
|